Z historie rádia:
                                                                Poulsenův vysílač
upravený článek z listu "Vynálezy a pokroky"
1.prosincové číslo r.1910 (s laskavým svolením Josefa Orty)
                                       




     Problém přenášeti koncerty či přednášky zaměstnával již odedávna vynálezce. Snahy však zůstaly dlouho bez výsledků, ježto nebyly k dispozici dosti citlivé mikrofony. Americkému inženýru K.M.Turnerovi zdařilo se sestrojiti mikrofon, který ve spojení s telefonem (rozuměj sluchátkem) nazývá se "diktograf". Úlohou tohoto přístroje bylo zejména hlasité přenášení rozkazů na lodích. Známému americkému vynálezci Dr.Lee de Forestovi zdařilo se nyní použitím Turnerova diktografu bezdrátově přenášeti opery a koncerty. Zařízení takové je v Metropolitan Opera House v New Yorku a jest provedeno následovně:

zapojovací vzorec Poulsenova aparátu

Dynamoelektrický stroj o napětí 250 volt napájí přes reostat a cívky magnetizační v kladné větvi a cívku tlumící v záporné větvi lampu obloukovou. Lampa ta jest z vnějšku nemálo podobna známému dynamoelektrickému stroji Edisonova typu, neb pohled upoutají silné cívky magnetizační, oblouk vychylujíce. Mezi póly magnetickými nalézá se skříňka aluminiová, hustě žebry pro odvod tepla opatřená. Přes tyto velké cívky magnetizační přivádí se proud oblouku elektrickému, jenž v parách lihových uvnitř skříňky hoří. Kladná elektroda jest z plné mědi, záporná pak uhlíková. Její posouvání zajišťuje malý elektromotorek převodem šnekovým. Elektroda se současně otáčí, čímž se zajistí rovnoměrné hoření oblouku. Páry lihové získávají se snadno tím, že do horké skříňky kape líh po kapkách ze známé kapací mazničky, jakou vídáme u ložisek. Žebrované víko skříňky jest přitlačováno pružinami, které slouží jako ventil pojišťovací v případě nenadálého zvýšení tlaku. Tento typ oscilačního generátoru staví se pro výkony od 0,6 do 1kW. K lampě obloukové jest paralelně připojen sériový oscilační obvod sestávající se z cívky a kondenzátoru. Získávané proudy mají více než stotisíc period ve vteřině. Kol cívky té nachází se ještě druhé vinutí sekundérní jež slouží k odvodu oscilačních proudů. Jeden jeho konec připojen jest na anténu, druhý pak přes soustavu pěti neobyčejně silně konstruovaných vodou chlazených mikrofonů uhlových se zemí. Do nich hovoří se prostřednictvím Turnerova diktografu. (Ejhle modulační zesilovač!) Anténa čítá čtyři vodiče váhorovně vysoko mezi stožáry opery natažené.

Vysílané vlny rozkmitávají veškerý ether a unášejí sebou tytéž odstíny zvukové, které mluvením do mikrofonu byly vzbuzeny. Zachytí-li se tyto vlny anténou přijímací, lze je učiniti pomocí detektoru opět slyšitelné v telefonu (má se samozřejmě na mysli ve sluchátku) a obdržeti věrnou reprodukci toho, co bylo do mikrofonu mluveno. V daném případě bylo co detektoru použito skleněného audionu de Forestova (VF trioda).

Dne 24.února 1910 byla konána předběžná zkouška mezi zmíněnou operou a laboratoří Dr.Lee de Foresta. Posluchači uslyšeli zcela věrný přenos árie z "Carmen" kterou zpěvačka Mazarinová zazpívala do mikrofonu. Přitom byly veškeré odstíny hlasové věrně reprodukovány.

Doufejme, že není daleko doba, kdy, pohodlně sedíc ve svém bytě, poslouchati budeme výkony světových pěvců sta kilometrů v některé opeře od nás vzdálených.

(Ó jakou věštěckou schopností byl nadán tehdejší redaktor!)


zpět na "Radiotechniku"