Pilaři z Náměště

návrat na seznam článků     seznam článků

ilustrační obrázek - pohled na samotu Panské pily roku 1955 Šum vody, modravý kouř, vůně smolnatého dřeva, bafání parního stroje, stejně tak jako kvílení cirkulárky, mlaskání kožených řemenů a pravidelný dusot katrů - to byla atmosféra, která provázela poutníka, když se před sto léty vydal z Náměště na Hané Terezským údolím do Laškova. V tomto údolí stávala Panská pila. Její historie je však ještě starší než zmíněných sto let.

Pilu nechal zřídit na místech bývalého mlýna hrabě Kinský již v roce 1851. Byla to zděná jednopatrová budova přestavěná z původního mlýna, kde bydlel správce pily. Na tuto budovu navazovala nově postavená pilnice. Za budovou bylo schováno čtyřmetrové vodní kolo, které bylo zdrojem hnací síly pro stroje. Kolo bylo kuriózní tím, že se otáčelo opačným směrem než bývá u mlýnů zvykem. Tomuto uspořádání se říká zadní dopad a oproti běžným způsobům má lepší účinnost. Voda se přiváděla z říčky Šumice. Aby byl v rovném údolí získán potřebný spád, stál nízký dřevěný jez hned pod Laškovem a stavitelé museli vykopat ve stráni náhon dlouhý dva kilometry. Ten ještě v polovině přibíral potok Stančov. Nad pilou byl rybník. Za provozu pily se z něj pouštěla voda podzemní štolou do kašny a dál dřevěným vantrokem na kolo. Ve stráni nad pilou bývala velká skládka klád připravených k pořezu a pod pilou úhledně srovnány sušící se nařezané desky, kůlny a malé hospodářství správce pily.

V lesnatém kraji byl pro pilaře dostatek práce. Tak se podnik v dalších letech rozrostl o stolárnu která byla přistavěna k průčelí původního objektu. Pohon vodním kolem byl doplněn o lokomobilní parní stroj a pod jeho kotlem se topilo zbytky dřeva.

V roce 1907 přebírá správcovství na pile Jan Raška. Tou dobou stojí v pilnici velký a malý katr a pila sámovací. Ve stolárně byl mimo cirkulárku a protahovačku ještě kombinovaný dřevoobráběcí stroj sdružující pásovou pilu, srovnávačku, dlabačku a frézku. Stroje stolárny byly poháněny z pilnice transmisní hřídelí dlouhou šestnáct metrů. Tu roztáčelo vodní kolo přes převod s habrovými palci a koženým řemenem parní stroj v přístavku stolárny. Tam byla i bruska na pilové listy a časem přibylo i dynamo vyrábějící proud na osvětlení domu. Trvale na pile bydlela čtyřčlenná rodina správce a dva nájemníci. Mimo to na pile pracovalo dalších patnáct zaměstnanců vesměs z Náměště, Laškova a Olbramic.

Později hrabě Kinský pilu prodal velkopodnikateli Ottáhalovi a po roce 1945 přešla do národní správy. V létě roku 1950 byl z vyššího rozhodnutí zastaven provoz v pilnici. Funkční katry byly demontovány a i s parním strojem odvezeny do šrotu. Stolárna zůstala ještě v provozu. Po zničení parního stroje se ukázal vodní pohon slabý, zavedení elektřiny drahé a tak byl instalován na výpomoc naftový motor Slávia. V roce 1965 byl objekt opuštěn definitivně a za dva roky poté, přičiněním nenechavých rukou, zchátral natolik, že musel být zbourán.

Dnes na tom místě mimo základů po katrech a zarostlého rybníku nenajdete skoro nic. Náhon po staletí pohánějící vodní kolo vyschl. Až půjdete zase jednou v neděli tímto údolím na procházku zavzpomínejte... Možná že trámy vaší chalupy nařezali právě zde.

-vl-


zpět na seznam článků