Plavební kanál Suchý - Šmelcovna

návrat na seznam článků     seznam článků
ilustrační obrázek - pila na Šmelcovně

Nejznámější dochovanou technickou památkou související s dopravou dřeva je zcela určitě Švarcenberský plavební kanál, ale není zdaleka jediný.

Podobný kanál spojoval obec Suchý s Boskovicemi . Jeho celková délka byla více než osm kilometrů a mohl dopravovat klády dlouhé až dvanáct metrů. Byl vystavěn v době, kdy byly v okolí středověkého města Boskovice vytěženy lesy a měl zprostředkovat dodávku dřeva z nejzalesněnější části Boskovického panství.

Benešovský rybníček , ležící u samých pramenů shromažďoval po celý den vodu (fungoval jako tzv. klauza - což značí akumulační nádrž vody pro plavbu dřeva) , nejčastěji zjara při tání. Ta se pak v silné jednorázové vlně, trvající necelou hodinu, vpustila stodvacetimetrovou strouhou do vlastního plavebního kanálu. Napájecí strouha se výrazně lišila profilem od vlastního kanálu. Plavební kanál začíná na levé straně lesního úseku cesty ze Suchého do Benešova a táhlým obloukem vede ve stráni za dnešními chatkami u Sušského rybníka . Zde překonává rozvodí. Aby stavitelé zachovali spád, museli kanál kopat šest metrů hluboký a tak je jeho trasa i po staletích jasně viditelná. Problém byl také se zpevněním stěn koryta. Protože neměli dostatek kamene, použili tvůrci z nouze jen laťkové ploty a proutěné rohože. Práce to byla úmorná, jak o tom svědčí i vzpoury robotníků z r.1769 a 1776.

mapka se zakresleným kanálem

Po překonání rozvodí vede kanál přirozeným spádem ve svahu kopce Přibytý (někdy mylně uváděn na mapách jako Přib i tý) . Toto území bez něhož by byla funkce kanálu nemyslitelná, přibylo do Boskovického katastru r.1763 po výměně mezi boskovickým a šebetovským panstvím za kopec Suchý a po přestěhování celé osady Suchý z tohoto kopce na žďárenské pastvisko severně od zaniklé osady Jablonné .

Kanál byl veden téměř vodorovně tak, aby jím mohlo být dopravováno veškeré dřevo z této oblasti. V jednom místě bylo nutno vybudovat i dlouhý násep , kterým kanál pokračuje do protisvahu a po dalším půlkilometru navazuje na potok Kozel . Byl to strmý skalnatý kaňon a klády jím nešlo plavit. Proto byl do kaňonu vestavěn kilometr dlouhý dřevěný žlab , kterým klády s vodou klouzaly. Klády se v něm pohybovaly obrovskou rychlostí a brzdily se dopadem na hladinu Markova rybníka , zřízeného pod Velenovem . Rybník sloužil na třídění dříví i jako klauza na další plavbu. Stěny a hráz byly vydlážděny kamením. Zde o ně neměli stavitelé nouzi a tak s nimi vyskládali i celý následující třiapůlkilometrový úsek, který i nadále využil řečiště potoka. Níže se do něj vlévalo i několik horských bystřin a podporovalo plavbu. Pod obcí Vratíkov stával Farský mlýn . Ten byl již v roce 1672 zrušen a plavební kanál využil jeho náhon. Tím se zkrátila trasa.

Všechno nasvědčuje tomu, že pětikilometrový úsek z Markova rybníka na Šmelcovnu byl postaven o devadesát let dříve než trasa přes Přibytou a teprve po vytěžení lesa pod Velenovem se kanál prodlužoval. (Některé prameny však uvádějí vznik kanálu dokonce už v polovině šestnáctého století.) Od Farského mlýna pokračoval kanál do říčky Bělé . Klády unášené říčkou se po půlkilometru odchytávaly na jezu a posílaly dvěstěmetrovým náhonem přímo do rybníka pily na Šmelcovně u Boskovic, kde se třídily a následně řezaly. Korečkové kolo pily poháněla voda jak říčky Bělé, tak i voda z plavebního kanálu, tedy voda, která by jinak tekla do říčky Punkvy . Velké klády které nešly plavit do Boskovic pořezala pila na Suchém, která však trpěla nedostatkem vody na pohon.

Kanál byl údajně naposledy v provozu ještě před rokem 1800. Pak byl rozebrán dřevěný žlab v kaňonu a tím plavba dřeva ze Suchého do Boskovic definitivně skončila. Jeho spodní část skryla Vratíkovská přehrada , ale zachovalý nejpracnější úsek na úbočí kopce Přibytý je dodnes němým svědectvím, jak si naši předkové dokázali poradit s obtížnými technickými problémy.


zpět na seznam článků